"Na takový 'bohemáky' kašlu."

Umřel pan Vinklář. Velký slávista a taky trochu bohemák. Vlastně jeden ze zachránců fotbalu ve vršovickém Dolíčku.

Smrt herce Josefa Vinkláře zasáhla kromě jeho nejbližších také jeho profesní kolegy a milovníky divadla či filmu. Sáhla však i do srdcí vršovických fotbalových fanoušků. Vršovických proto, že Josef Vinklář rozdělil svoje fotbalové srdce mezi dva vršovické kluby - Slávii a Bohemku.

Když se fanoušci zadlužené a do konkurzu poslané Bohemky rozhodli, že se pokusí svůj milovaný klub zachránit a zahájili sbírku, přišel i Josef Vinklář - a přispěl. Stal se tak členem Družstva fanoušků Bohemians (DFB) a je jedním z těch, jimž dnešní fotbalová Bohemka vděčí za svoji existenci.

Navzdory všem pochybovačům fanoušci svůj milovaný klub zachránili a svůj první mistrovský zápas po znovuzrození sehrála Bohemka ve 3. lize s B týmem Slávie. První zápas vzkříšeného klubu si nenechal ujít ani Josef Vinklář, určitě měl dvojnásobnou radost právě z toho, že mohl sledovat oba svoje vršovické týmy.

Aby nebylo symboliky málo, tento týden sehraje Bohemka prvoligový zápas se svým vršovickým (byť dočasně strahovským) sousedem. Takový zápas si málokterý fanoušek ať jednoho či druhého týmu nechá ujít, a co teprve, fandíte-li oběma mužstvům. Jenomže jeden z fanoušků tentokrát nepřijde...

Na webových stránkách Bohemky se rozvinula mezi fanoušky diskuze o tom, že by bylo vhodné uctít minutou ticha památku fanouška, který měl srdíčko pro oba týmy, jež si to mají v neděli na hřišti rozdat. Koneckonců, v předposledním ligovém kole, při zápase Bohemky s Viktorkou Žižkov, uctili minutou ticha všichni aktéři zápasu, ať na hřišti nebo v hledišti, smrt fotbalového trenéra Vlasty Marečka, a to vlastně neměl pan Mareček žádnou přímou spojitost ani s Bohemkou, ani s Viktorkou. Proč tedy neuctít smrt známého fotbalového fandy, který navíc stál při znovuzrození klubu?

Protože co člověk, to názor, ne každý cítí povinnost či vhodnost k takové předzápasové pietě. Což o to, každý to cítí jinak, fanoušci o tom mohou diskutovat, otázkou je, zda a jak se k tomu postaví vedení klubu, který pan Vinklář pomáhal zachraňovat.

Co mne však mrzí, je názor nejmenovaného člena řídících orgánů DFB: "..na oboje Vánoce s klokanem, jakož i na pochod na Strahov jsem umělce obvolával a prosil je o spoluúčast. Konkrétně Dvořák, Vinklář vždycky 'něco měli', oba dva se zajímali o výši honoráře (prosinec 2005). Na takový 'bohemáky' kašlu."

Škoda, že to panu Vinkláři neřekl za jeho života, nejlépe tenkrát, když Bohemka potřebovala každou tisícikorunu, aby přežila klinickou smrt. Z mého pohledu si bohemák Vinklář tu minutu ticha zaslouží.